Proč anhydritovou podlahu
Výroba anhydritových podlah je v současné době v plném proudu. Jedná se o vysoce kvalitní podlahovou plochu, která tvoří základ pro ostatní podlahové krytiny typu laminátu, vinylu, dřeva či jiného materiálu. Co je tedy anhydrit, jak vzniká, jaké jsou jeho výhody či nevýhody? Dá se využít ve všech prostorách v interiéru i exteriéru? Přesně na tyto otázky si odpovíme.
Co jsou anhydritové podlahy?
Jak už samotný název napovídá, jednou z hlavních složek při výrobě podlah je anhydrit. Z ostatních frakcí jmenujme písek se zrnem od 0 do 4 mm a vodu. Dalšími látkami jsou různé nespecifikované chemické sloučeniny nápomocné k lepšímu roztečení směsi. Jen pro orientaci, 1 m³ anhydritové podlahy v suchém stavu má hmotnost zhruba 2 100 kg, přičemž v mokrém se tíha zvyšuje, a to na cca 2400 kg. Složení anhydritové podlahy je následující:
- speciální anhydritové pojivo - 800 kg/m³,
- písek o frakci 0 až 4 mm - 1300 kg/m³,
- voda - 300 l/m³,
- chemické sloučeniny - 10 l/m³.
Anhydrit se člení na tři druhy. Nejčastěji jde o termický anhydrit. Ten se vyrábí tepelným zpracováním energosádrovce. Druhým typem je syntetický anhydrit, který představuje vedlejší produkt při vyrábění kyseliny. Jinak lze najít čistě přírodní anhydrit, nicméně jeho množství je minimální.
Maximální pevnost
Podlahová plocha, jejímž základem je anhydrit, se vyznačuje maximální pevností. Při vzniku totiž nedochází při reakci s vodou k jejímu smršťování. U betonových podlah majících ve směsi betonové pojivo právě ke změně celkového objemu v důsledku smršťování dochází, což vede mnohdy k velkým problémům s konzistencí směsi a následnou pevností. Ta je bohužel minimalizována. U anhydritové směsi nic z tohoto nehrozí.
Minimální tloušťka
U anhydritových podlah se setkáváme také s minimální konstrukční tloušťkou. Pochopitelně je tak zapotřebí menšího množství materiálu, což vede logicky k finanční i časové úspoře při realizaci.
Zapomeňte na spáry i nerovnosti
U klasických betonových podkladů jsou na první pohled patrné spáry mezi jednotlivými místnostmi. Přechody je možné spatřit letmým pohledem a mohou činit problémy i při pozdějším pokládání finálního povrchu. Stejně tak je tomu u nerovností. Technologie lití anhydritových podlah je úplně jiná a povrch bude zcela hladký. Až 600 m² lze bez problémů pokrýt anhydritovou podlahou beze švů.
Jednoduché dosažení rovného podkladu
Výborné jsou samonivelační vlastnosti anhydritu. Po vyrovnání podkladové vrstvy, již nejčastěji tvoří polystyren nebo osb desky, se anhydritová směs dokáže přizpůsobit a povrch je naprosto přesně vodorovný.
Optimální pro podlahové vytápění
Díky tenké vrstvě se lité podlahy doporučují pro podlahové vytápění interiéru. Obecně nabízejí až o 15 % lepší tepelnou vodivost ve srovnání s betonovými podlahami. Teplo rychle prostupuje nahoru a zahřívá finální podklad. Výborná je litá podlaha třeba s dlažbou nebo s vinylem a jinými materiály.
Existují i nevýhody?
Ano, jedna se najde. V momentu kdy bude na anhydritovém povrchu stát delší dobu voda, dochází k jeho měknutí a degradaci. Jestliže ale vlhkost dostanete z podkladu pryč, nic se nestane a svou pevnost získá rychle zpět. Potíže mohou tedy nastat při havárii vody, jinak se s největší pravděpodobností nemůže nic stát.
Do exteriéru se nehodí
Anhydritové podlahy jsou určeny vyloženě do interiéru. Může se jednat jak o malé rodinné domky, tak i o průmyslové stavby, v nichž je zapotřebí lití podlah velkoplošného charakteru. Jestliže potřebujete podlahu v zahradním posezení anebo někde jinde ve venkovních prostorách, volte raději klasické cementové povrchy. Tady se anhydrit nehodí.
Rozhodli jste se pro realizaci? Pak se na nás můžete obrátit. Nabízíme kompletní dodávku vylití podlahy na míru.
|